Příběhy o ptácích – „Ze života labutí rodinky“

Od jara do podzimu chodím docela často k retenční nádrži Šáteček, která leží vedle Milíčovských rybníků za Hájemi (Praha 4).

Dnes jsem po příchodu k vodní nádrži marně vyhlížela párek labutí. Hnízdo v rákosí bylo opuštěné a ani na hladině se neodrážela typická labutí silueta. Už několik týdnů čekám, kdy konečně vyvedou mladé.

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem je objevila zašité v pobřežní vegetaci. Nenapadlo by mě, že se přede mnou takhle dokonale schová celá labutí rodinka.

Přesně jak jsem předpokládala, rodinka s nedávno vylíhnutými labuťaty vypochodovala na břeh v čele s hlavou rodiny, labuťákem LA1223. V závěsu za ním a mamkou se vybatolilo šest labuťátek, která se samou únavou svalila do trávy a většina z nich ihned usnula, zbytek mládeže se po vzoru rodičů probíral prachovým peřím, a rodiče se, jak jinak, věnovali hygieně. Mamka měla kroužek na druhé noze, než její partner s označením 1095. Poslední číslo jsem neviděla zřetelně.

Kromě siesty na trávě labuťata usínají i na vodě, je vidět, že se vyklubala opravdu nedávno.

Mamka s potomkem

Taťka si mě tentokrát skoro nevšímal, ale byl na pozoru a strážil si svou rodinku.

Je na čase se zase přesunout do vody. 

Později jsem zahlédla mamku s taťkou, jak se pasou na větvičkách břízy rostoucí na hrázi.

Nejvíc jsem se těšila, až uvidím mamku vodit potomky na vodě a dočkala jsem se. Bylo to krásné i úsměvné zároveň. Malí, na zemi zatím neohrabaní, labuťáci v řadě za sebou jako plyšové šedé kuličky, následovali mamku a taťka se k nim posléze přidal také.

No a já mohla vyfotit celou rodinu hezky pohromadě.